[i](100 ñîíåò³â íà ïîðÿòóíîê â³÷íîãî ñòóäåíòà Ðîáåðòà Äàâèäà)[/i]
Ìè, ÿê äâà äåëüô³íè, âèêèíóò³ øòîðìîì
Íà ï³ùàíèé áåðåã ó ðîçêâ³òë³é ñèë³...
Êîëè ÿ çäîëàþ òâ³é øàëåíèé ñïðîòèâ,
Áà÷èòè õîò³â áè ïîñì³øêè ùàñëèâ³.
Íà÷å ïîòîïåëüíèê êîñè òâî¿ ëîâëþ,
 íèõ ñïëåëîñÿ ç äèìîì çîðÿíå ïðîì³ííÿ.
Îï’ÿíÿþòü î÷³, áëèñêàþòü êð³çü ⳿.
Ðóõàºìîñü ðàçîì â ôàíòàñòè÷í³é çãîä³...
Ùå ÿêàñü õâèëèíà, òðåáà ðîçä³ëèòüñÿ,
Òàê ç äåðåâ çðèâຠêîðó ãðîìîâèöÿ.
Çóïèíèâ áè ìèòü ÿ, ùîá òðèâàëà â³÷í³ñòü...
Òè ÿê íåìîâëÿòêî â ìàìèí³é óòðîá³,
Ùîñü øåïî÷óòü ãóáè ñîëîäêî, ìåäîâî...
Çì³øóºòüñÿ, òàíå... îá³éìຠí³æí³ñòü.
[b]Vítězslav Nezval SONET PADESÁTÝ SEDMÝ: O SLASTI BEZE JMÉNA[/b]
[i](100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida)[/i]
Jsme jak dva delfíni, když spolu zápasí
na kyprém pobřeží, kam vyvrhla je bouře.
Jak chtěl bych vyčísti z tvé slastné grimasy,
kdy, kdy mě odvrhneš v své gigantické vzpouře!
Jak bědný trosečník držím tě za vlasy,
za tuto vzdušnou věc ze světla hvězd a z kouře.
Jsme vymršťováni ve fantastické souhře...
Tvé bělmo prosvítá opojně přes řasy.
Ještě jen okamžik a budem rozpolceni
jako strom za blesku, strom s obnaženou dření.
Kéž zastaví se čas - až do nekonečna...
Teď jsi se svinula jak dítě v lůně matky,
tvá ústa šeptají cosi jak: sladký, sladký...
Smíš, smíš se rozplynout... U mě jsi bezpečna.
àäðåñà: https://www.poetryclub.com.ua/getpoem.php?id=950906
Ðóáðèêà: ˳ðèêà êîõàííÿ
äàòà íàäõîäæåííÿ 19.06.2022
àâòîð: Çîÿ Á³äèëî