(VERGISS MEIN NICHT)*
СЛОВА НА МУЗИКУ МОЦАРТА
Ти пам’ятай, коли зоря Аврора
Палац відчинить Сонцю чарівний.
Ти пам’ятай, що Ніч думлива скоро
Спливе у срібних ризах в морок мрій.
Коли від плину насолод тріпочуть груди,
І вечір ніжні сни навіювати буде,
Чуй голос, що журчить
Із лісових укрить:
Ти пам’ятай!
Ти пам’ятай, коли жорстока доля
Нас буде розлучати назавжди,
Коли роки вигнання, горе, болі
Замучать серце натиском біди.
Подумай про любов, про наше розставання –
Розлука й час ніщо тим, хто пізнав кохання.
До тебе знов і знов
Летить мій серця зов:
Ти пам’ятай!
Ти пам’ятай, коли в землі глибоко
З розбитим серцем ляжу на віки.
Ти пам’ятай, як квітка одинока
На гробику розкриє пелюстки.
Тебе більш не побачу, та душа із неба
Вернеться, мов сестра незрадна, знов до тебе.
Почуй в пітьмі нічній
Стражденний голос мій:
Ти пам’ятай!
*Не забувай мене (нім.)
Alfred de Musset, Rappelle-toi
(VERGISS MEIN NICHT)
PAROLES FAITES SUR LA MUSIQUE DE MOZART
Rappelle-toi quand l’Aurore craintive
Ouvre au Soleil son palais enchanté ;
Rappelle-toi lorsque la Nuit pensive
Passe en rêvant sous son voile argenté ;
À l’appel du plaisir lorsque ton sein palpite,
Aux doux songes du soir lorsque l’ombre t’invite,
Écoute au fond des bois
Murmurer une voix —
Rappelle-toi.
Rappelle-toi, lorsque les destinées
M’auront de toi pour jamais séparé,
Quand le chagrin, l’exil et les années
Auront flétri ce cœur désespéré ;
Songe à mon triste amour, songe à l’adieu suprême !
L’absence ni le temps ne sont rien quand on aime.
Tant que mon cœur battra,
Toujours il te dira :
Rappelle-toi.
Rappelle-toi, quand sous la froide terre
Mon cœur brisé pour toujours dormira ;
Rappelle-toi, quand la fleur solitaire
Sur mon tombeau doucement s’ouvrira :
Je ne te verrai plus ; mais mon âme immortelle
Reviendra près de toi comme une sœur fidèle.
Écoute, dans la nuit,
Une voix qui gémit —
Rappelle-toi.